Nejlepší Haiku básně

Haiku je klasická forma japonské poezie, kde každá báseň sestává ze tří řádků a 17 slabik uspořádaných do vzoru 5-7-5. Tradičně by haiku zahrnovalo každodenní snímky přírody, které by evokovaly větší pravdy, a poslední řádek by nějakým způsobem srovnával první dva řádky. V dnešní době lze pravidla dodržovat volněji.

1. Basho's Old Pond

Furuike jo
kawazu tobikomu
mizu no oto

Matsuo Basho je všeobecně považován za jednoho z původních mistrů haiku. Jeho klamně jednoduché básně zobrazují velkou krásu a vhled do lidských podmínek. Snad jeho nejslavnější je Starý rybník, který přeložil William J. Higginson zachovat vzor 5-7-5 v angličtině:

Starý tichý rybník ...
Žába skočí do rybníka,
splash! Zase ticho.

2. Hokushiho báseň smrti

Píšu, mazám, přepisuji,
Znovu vymazat a poté
Mák kvete

Jako Basho, Hokushi byl další slavný japonský haiku básník z období Edo. Výše uvedený překlad prostřednictvím izraelského židovského autora a učence Yoel Hoffmann , ukazuje, jak příroda přemůže kulturu. Původní japonská haiku, přezdívaná Hokushi's ' báseň smrti Je v tom postaveno kolem hříčky keshi znamená vymazat i mák.

3. Hakuenovy třešňové květy

Co je to, ale sen?
Kvetoucí také
Trvá jen sedm cyklů

Stejně jako Hokushiho báseň výše, tato Hakuen je také zaměřena na téma smrti a toho, jak příroda nevyhnutelně zvítězí nad všemi. Sedm cyklů se týká typického sedmidenního života třešňového květu (sakury) na jaře, přičemž zdůrazňuje, že i krása květů je pomíjivá.

4. Issa's Moon Gazing

vše za sebou
na tatami ...
zírající měsíc

Považován za jeden z čtyři významné osobnosti v tradičním japonském haiku vedle Basha, Busona a Shiki, Nyní byl neuvěřitelně plodný. Zanechal po sobě deníky obsahující více než 20 000 básní na jeden dech, včetně výše uvedeného, ​​který napsal při účasti na úplňkové párty v Matsuyamě v prefektuře Ehime na ostrově Shikoku.

5. Meteorická sprcha Michaela Dylana Welche

meteorická rána
jemná vlna
namočí naše sandály

Zatímco možná nejznámějšími mistry formy haiku byli japonští básníci z 18. a 19. století, forma překročila jazyk i s modernějšími iteracemi. Tato báseň podle Michael Dylan Welch se odchyluje od standardního vzoru 5-7-5 a zobrazuje spojení mezi nebem nahoře a zemí dole. Je to všechno propojené.